Nuselská odbojová skupina
50. policejní revír se nacházel v budově dnešního Obvodního ředitelství policie pro Prahu IV v ulici U Plynárny. V nenápadném žlutém rohovém domě se psala historie a její obyvatelé – policisté – se svými skutky a oběťmi zapsali do dějin národního odboje.
Boj nuselské policie za svobodu začíná již v samém počátku okupace, v roce 1939. Jeden z příslušníků nuselského komisařství strážmistr Stanislav Šulc byl již v březnu toho roku pověřen organizováním hnutí odporu a zpravodajské činnosti. Skupina kolem něho byla do roku 1943 organizována Obranou národa a vedena jako policejní odbojová skupina Sázavský. Velel jí bývalý velitel výcvikového střediska SOS František Noha. Strážmist Šulc - jak bude později napsáno, prakticky denně po celou válku, prokazoval mimořádnou spolehlivost a obratnost. Jeho hlavní činností bylo včasné varování českých lidí před zásahy policie nebo gestapa a obstarávání nepravých dokladů. V roce 1943 pak byla tato skupina začleněna přímo pod legendární vojenský oddíl Železo, se kterým se pak zúčastnila bojů v době květnového povstání. Spolu s dalšími policisty 50. policejního revíru – Křížkem, Koutkem, Kubelkou, Čapkem a Váchou za svoje peníze ilegálně pořizovali zbraně, které ukryli právě v kanceláři velitele kapitána Koutka a dále pak v garáži budovy. Šlo o 6 samopalů, 5 pušek, 1 lehký kulomet, 7.500 nábojů a 242 ručních granátů. To byl jejich příspěvek bojující Praze. Bohužel jeden z nich strážmistr Rudolf Křížek – bývalý příslušník Protektorátního policejního praporu Čechy a veterán z Hamburku, padl 8. května 1945 v bojích pražského povstání na Jezerce. Nebyl však jedinou obětí z řad příslušníků 50. policejního revíru. Strážmistr Vlastimil Harapes utrpěl 7. května 1945 v bojích na Pankráci těžká zranění, kterým o 10 dní později – již v míru – podlehl. Odbojová skupina strážmistra Šulce však nebyla jedinou, která na nuselském revíru působila. Další takovou skupinou byla odbojová skupina, soustředěná kolem strážmistra Františka Machka. František Machek se narodil 25. července 1912 v Hodicích u Jihlavy. Od počátku okupace spolupracoval s dalšími policisty – štábním strážmistrem Svačinou, Dolejšem, Leblem, Haklem, Kmínkem, Vrbou, Šafránkem, Hartmanem a policejním lékařem Müllerem. Spolupracoval i s civilními a vojenskými představiteli domácího odboje. Machek sám byl styčným orgánem pro ústředí domácího odboje. Podílel se na distribuci ilegálního časopisu V Boj, ČSR. Zároveň se podílel na distribuci i jných protinacistických letáků a tiskovin. Ve zprávě o strážmistru Machkovi se uvádí: „… Machek byl ve spojení se zemřelým kapitánem Sojkou – krycí jméno Zorka – Koza ve skupuině Štábní, vedené plukovníkem Balabánem, kde navazoval na zpravodajskou službu policejního lékaře MUDr. Müllera s vysílací stanicí JUc. Dvořáka a Ing. Černého… Mimoto Machek opatřoval nepravé doklady a občanské legitimace, ukrýval osoby, prchající před gestapem. Spolu se Svačinou a Dolejšem organizoval první bojové skupiny. Zorganizoval tak 18-ti členou skupinu k ochraně budovy rozhlasu, 12-ti členou skupinu k obsazení továrny Janeček v Michli a 10-ti členou destrukční skupinu. Spolupodílel se na organizování domácího doboje na Českomoravské vysočině a na Táborsku, kam jednotlivě dovážel spolu s dalšími přechovávané zbraně, třaskaviny a propagační materiál…“
V rámci zatýkání gestapa, jež postihlo skupinu „Nejvyšší rady vojáků a pracujícího lidu se skupinou Balabán – Mašín – Morávek právě v Nuslích, byl dne 14. března 1941 zatčen i strážmistr Machek a s ním i jeho další spolubojovníci a kamarádi. Po nelidksém mučení gestapem byl odsouzen pro přípravu velezrady a 5. listopadu 1942 byl popraven v repliques rolex Berlíně – Plötzensee. Při krutých výsleších však nikoho neprozradil a uchránil tak řadu svých kolegů před zatčením a popravou. Spolu s Machkem byli ve dnech od 13. do 18. března 1941 zatčeni další policisté: strážmistr Vilém Veselý – popraven 10. června 1943 v Berlíně Plöttensee, štábní strážmistr Emanuel Svačina – popraven 13. března 1942 v Osvětimi, štábní strážmistr Vilém Vrba – popraven 21. října 1941 ve Flössenbirgu, strážmistr Josef Hakl - popraven 14. února 1943 v Dachau, strážmistr Sylvestr Kmínek – popraven 16. března 1942 v Osvětimi. Ing. J. Korb, který byl se skupinou ve spojení byl popraven spolu se strážmistrem Haklem. Policejní lékař MUDr. Zdeněk Müller zahynul za dosud neobjasněných okolností při přestřelce s gestapem v březnu 1941 na Nekázance. I přes tyto oběti pokračovali další policisté nuselského revíru, s vědomím možné smeti své i svých nejbližších, v odbojové činnosti. Nebyli zdaleka jedinými policisty, kteří se na tomto boji a nejen v Praze, podíleli. Strážmistr Machek v jednom ze svých posledních dopisů své sestře, paní Leopoldě Jiřičkové napsal: “…jak nyní žiji nebudu vám psát ale smířil jsem se s tím a prosím Boha aby mi dal lehkou smrt…" Jeho smrt nebyla lehká, ale rozhodně nebyla zbytečná.
Radek Galaš
