Pietní akt - Český rozhlas - 5.5.2013
ČETNICKÁ PÁTRACÍ STANICE
P R A H A
----------------------------------------------
Čj. ČPS-Pha-3/2013 V Praze dne 05. V. 2013
Ú Ř E D N Í Z Á Z N A M
Dnešního dne se příslušníci ČPS Praha zúčastnili, tak jako každý rok, pietního aktu u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Pietní akt byl zahájen v 12.33 minut, tak jako před šedesáti osmi lety povstalecké vysílání Československého rozhlasu.
Dnešní pietní akt, byl něčím novým. Po mnoha letech se jej zúčastnil státní prezident. Díky tomu, se zde sešlo mnoho novinářů a proto i účast našich politiků byla hojná a hojnost byla i jejich slov při projevech. Projevy, včetně projevu prezidenta, se však netýkaly událostí Pražského květnové povstání ani hrdinů, kteří v něm bojovali a někteří v boji i položili své životy. Projevy spíše připomínaly politický mítink. Slova o hrdosti, poctivosti, hrdinství, aktivním občanství a zachovávání tradic, pak z úst našich politiků vyznívaly spíše jako výsměch.
Ani v jednom projevu, nezazněla historie boje o rozhlas či pražského povstání. Jen z úst primátora Svobody, zazněla zmínka o tom, že v Praze bojovali také policisté. To ale není již nic nového. Účast policistů a četníků v květnovém povstání byla zamlčována v době vlády KSČ a je zamlčována i nadále. Policie se asi nikomu nehodí. Stejně tak nebylo novinkou ani to, že žurnalisté opět projevili neúctu a pohrdání k celému pietnímu aktu i jeho účastníků v honbě za možnou senzací. Žurnalisté se opět vetřeli před pamětníky a veterány bojů, takže ti z celého aktu vlastně nic neviděli. Celý pietní akt tak připomínal spíše velké divadlo pro tisk a televizi. Vinu na tom nese především pořadatel, tedy Český rozhlas.
Jen malá připomínka k boji o Československý rozhlas.
Boj o Československý rozhlas nebyl nic živelného. Dobytí a obsazení budovy rozhlasu bylo již delší dobu připravováno odbojovými organizacemi ve spolupráci s pražskou policií. Pražská policie pak celou akci dne 5. května 1945, před polednem, zahájila. Do akce bylo zapojeno i četnictvo a později vládní vojsko. Po volání rozhlasu o pomoc, který volal českou policii, české četnictvo a vládní vojsko, se do bojů zapojila kromě těchto bezpečnostních sborů i řada dobrovolníků z řad civilistů. Pražští policisté rozhlas dobyli a udrželi. Celé pražské povstání bylo řízeno z budovy policie v Bartolomějské ulici. K řízení povstání bylo použito policejních služeben a policejní spojovací soustavy. Dá se říci, že v prvních dnech povstání bojovali zejména policisté a četníci za vydatné pomoci pražských tramvajáků, železničářů, hasičů a příslušníků protivzdušné ochrany. Proč se tedy o policistech a četnících v souvislosti s Květnovým povstáním, ale i odbojem za celé okupace stále mlčí a někdy se tato činnost dokonce i popírá? Proč tak činí i takzvaní nositelé českých bojových tradic – Armáda ČR a Český svaz bojovníků za svobodu? Bohužel mlčí i policie sama, respektive její čelní představitelé.
Nebýt Muzea policie a čestných výjimek v řadách policie, asi by nikdo dnes nevěděl, že historie vzniku bezpečnostních sborů se u nás datuje rokem 1785, že policisté a četníci vždy bránili se zbraní v ruce náš národ a naši vlast. Bojové tradice policie zahrnují boj o Československou republiku v letech 1918 a 1919, boj o pohraničí v roce 1938, odbojovou činnost v letech 1939 až 1945, Květnové povstání 1945, boj o československé pohraničí 1945 a 1946, boj s Banderovci v roce 1947 a neozbrojenou obranu Československého rozhlasu v srpnu 1968. Žádná jiná ozbrojená složka, a to ani armáda, nemůže říci, že bránila svou vlast se zbraní v ruce ve všech pro nás krizových okamžicích našich dějin.
Možná že toto jsou důvody, proč se dějinná úloha policie zamlčuje. Těch zásluh pro národ a stát má policie asi příliš mnoho. A to nemluvě o každodenním boji se zločinci, kdy jde mnohdy opravdu o život.
Jsme policisté a jsme na to hrdí. Máme proč!
vrch.strážm. ČPS Praha
František Soukup
(vrchní inspektor PČR)
prap. ČPS Praha
Zdeněk Kopecký
(vrchní komisař PCŘ)
