Policie a četnictvo v odboji aneb čest jejich památce.
5. května 2010 přesně ve 12.35 h upylne 65 let od okamžiku, kdy se z rozhlasových přijímačů ozvalo hlášení hlasatele českého rozhlasu zdeňka Mančala: „…voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko, dostavte se ihned k budově rozhlasu…“. Slova, na než čekal celý národ, slova, na než 6 let okupace čekal každý poctivý Čech. Praha povstala.
K tomuto okamžiku však vedla dlouhá a trnitá cesta, lemovaná lidskými i společenskými tragédiemi, neštěstím a smrtí, kterou na našem území po 6 let rozsívali okupanti a jejich přisluhovači.
Je smutným faktem, že k těmto přisluhovačům jsou dodnes přiřazování i policisté, četníci a příslušníci dalších ozbrojených sborů. Dodnes je o nich hovořeno jako o kolaborantech, pomocnících okupantů a zrádcích. Toto černobílé vidění se snad hodilo politice minulého režimu, kdy bylo potřeba odsoudit všechny, kdo sloužili ideálům T.G. Masaryka a demokracie první republiky. Dnes, 20. let po revoluci se však v tomto směru situace nijak dramaticky nezměnila. Jen sporadicky se objevují články, které hovoří o opaku. Je smutným faktem, že ani instituce, které jsou za účelem výzkumu totalitních režimů – a tím období protektorátu bezesporu je – zřízeny se k těmto otázkám nevyjadřují. Ještě smutnějším faktem je, že ani ti, kteří mají ideu národního odboje nést dál pro nastávající generace policisty a četníky nijak nerehabilitovali. Je to úmysl, pohodlí či jen neochota přiznat, že bez bez četníků si nelze národní odboj prakticky představit? Že policisté a četníci tvořili více než 10% registrovaných povstalců v květnovém povstání?
Praha je poseta pomníčky, deskami a pietními místy, na nichž jsou mnohdy jména právě policistů a četníků, umírajících za vlast. Nikdo si jich nevšímá. Na rozdíl od jiných nechceme dopustit, aby byli tito hrdinové zapomenuti. Nechceme omega repliky dopustit, aby se z dějepisu, už tak zkresleného jednoduše vytratili.
Historie není černobílá, je barevná a pestrá. Proto na těchto stránkách chceme ukázat, že i policisté a četníci si svoje místo s síni cti a slávy zaslouží.
Čest jejich památce.
Radek Galaš
<o:p></o:p>
23. 7. 2010 v 11.06
Zdravím a fandím Vám. Jsem vnuk dnes už nežijícího pamětníka, bývalého policisty. Sloužil v letech 1938 – 1966. Vyprávěl o tom, jak po roce 1948 byli tzv. staří vyhazováni od policie a odstrkováni. O tom, že by se snad účastnili v odboji a Pražském povstání se nesmělo příliš mluvit. Všechny pocty byly jen pro komunistický odboj a ostatní složky jako kdyby neexistovaly. Konečně někdo mluví o historii pravdivě a úplně.