Ferdinand VAJSAR

nar. 2. 5. 1908 Mirovice u Písku

padl  5.5.1945 – Praha – Vysočany

V roce 2010 jsme připravovali příspěvek na V. Konferenci policejních historiků, jehož tématem byli policisté, kteří padli v době květnového povstání v roce 1945. Při pátrání po jménech jsme narazili i na jméno policejního strážmistra Ferdinanda Vajsara.  Začali jsme hledat místo jeho posledního odpočinku, protože ze zkušenosti víme, že právě hrob může vést k pozůstalým a tím i k dalším informacím.    Nebyla to jednoduchá práce. O místě pohřbu jsme měli pouze kusou informaci a to že byl pohřben dne 11.5.1945 na hřbitově v Hloubětíně. Ovšem najít ho zde, ač je to hřbitov maličký, nebylo napoprvé vůbec možné. Oslovili jsme proto hřbitovní správu a zde jsme zjistili, že se jedná o hrob č. 100. Ani pak nebylo vyhráno a tak trvalo další dobu, než jsme hrob našli. Když jsme před ním stanuli, bylo okamžitě jasné, proč nebyl snadno k nalezení. Hledali jsme hrob hrdiny s pamětní deskou, alespoň trošku udržovaný a ošetřovaný. Nalezli jsme zpustošený rov s rozpadlým a povaleným kamenem, po desce ani památka. V pýří jsme nešli jen hlavu Krista, která kámen kdysi zdobila. Navíc jsme zjistili, že hrob již není řadu let zaplacen a že hrozí jeho zrušení a prodání hrobového místa. Hrob byl od roku 1945 jako válečný spravován magistrátem. Ovšem po roce 1990 přestal být ošetřován a placen a městské části magistrát jaksi zapomněl dát vědět, že  hrob již je v kompetenci obce. 

Jako občanské sdružení jsme si nemohli dovolit nákladnou opravu hrobu ani  placení hrobu. Přesto jsme to nevzdali. Díky panu Vladimíru Joudovi a pracovníkům Městské části Praha 14 se podařilo hrob vrátit zpět do evidence válečných hrobů. Tím byl zachráněn a díky rozhodnosti starosty Bc. Radka Vondry byl hrob ve velmi krátké době opraven a obnoven. 

7. května 2013 se u hrobu sešli zástupci Policie České republiky, Městské části Praha 14, Obvodního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, Muzea Policie České republiky,  občanského sdružení Četnická pátrací stanice Praha a především rodiny,  aby společně nejenom „znovuodhalili“ hrob Ferdinanda Vajsara, ale především proto, aby vzdali čest jeho památce. 

            Po krátkých projevech byly položeny kytice a hrob byl otcem plk. Mgr. Jiřím Laňkou opět vysvěcen.  Tečkou za ceremoniálem pak byla Večerka a čestná salva. 

            Fedrinand Vajsar padl 5. 5. 1945 ve Vysočanech nedaleko trati. O kolnostech jeho smrti není zatím známo mnoho informací. Podle pozůstalých mělo při pokusu o obsazení obrněného vlaku dojít k přestřelce, při které byl Ferdinand Vajsar zasažen do levého stehna. To je uvedeno i v ohledacím listu. Spolu s ním zde padli policejní strážmistr Vincenc Čermák, Josef Vimer a Alois Vodička. Nalezeni byli však patrně až 9. 5. 1945, kdy bylo také provedeno jejich ohledání. Strážmistr Vajsar měl vedle zranění stehna roztříštěnou lebku údery pažby. Po jeho osudech budeme pátrat dál, stejně jako po osudech více než 60 padlých pražských policistů a 10 četníků, kteří položili svoje životy na květnových barikádách. 

            Tento pietní akt, znovuodhalení hrobu a hlavně objevení strážmistra Vajsara bylo důstojným krokem k nezkreslenému interpretování dějin pražského povstání. Bohužel stále více zaznívají v projevech při pietních aktech politická témata, která s povstáním nemají nic společného a jsou jen pouhou agitkou představitelů té či oné strany. Hrdinové, ať ti přeživší nebo ti padlí, kteří jsou symbolem pražského povstání, jakoby ustupují do pozadí.  Na hloubětínském hřbitově tomu tak nebylo a tak přednesené projevy, zejména starosty Vondry se nesly v duchu podtržení významu povstání včetně významu příslušníků pražské policie bez jakýchkoliv politických a agitačních příkras. 

To je to, co si oni padlí, ale i přeživší bezesporu zaslouží. 

     Dnešního dne Muzeum PČR a Četnická pátrací stanice Praha zorganizovali tradiční pietní akt v budově muzea, k uctění památky policistů a četníků, kteří položili své životy za svobodu národa v letech 1939 až 1945. Pietního aktu se zúčastnil i poslední žijící policista, který se zúčastnil bojů o Československý rozhlas v roce 1945, pan Šafr.

     Památka padlých byla uctěna položením věnců a kytic, minutou ticha a státní hymnou.

     K šedesátému osmému výročí Pražského povstání byla udělena pamětní medaile Pohotovostního a eskortního oddělení Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, štábnímu strážmistru Jaromíru Hnátkovi. Medaili převzal jeho vnuk Ondřej Hnátek. Jaromír Hnátek byl příslušníkem četnictva a službu vykonával na tehdejším eskortním oddělení četnictva. Jaromír Hnátek v Pražském povstání, při bojích za svobodu, padl.

                                                             vrch.strážm. František Soukup

ČETNICKÁ  PÁTRACÍ  STANICE

                  P R A H A

----------------------------------------------

Čj.  ČPS-Pha-3/2013                                               V Praze dne 05. V. 2013

                                      Ú Ř E D N Í      Z Á Z N A M

      Dnešního dne se příslušníci ČPS Praha zúčastnili, tak jako každý rok, pietního aktu u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Pietní akt byl zahájen v 12.33 minut, tak jako před šedesáti osmi lety povstalecké vysílání Československého rozhlasu.

      Dnešní pietní akt, byl  něčím novým.  Po mnoha letech se jej zúčastnil státní prezident. Díky tomu, se zde sešlo mnoho novinářů a proto i účast našich politiků byla hojná a hojnost byla i jejich slov při projevech. Projevy, včetně projevu prezidenta, se však netýkaly událostí Pražského květnové povstání ani hrdinů, kteří v něm bojovali a někteří v boji i položili své životy. Projevy spíše připomínaly politický mítink. Slova o hrdosti, poctivosti, hrdinství, aktivním občanství a zachovávání tradic, pak z úst našich politiků vyznívaly spíše jako výsměch. 

      Ani v jednom projevu, nezazněla historie boje o rozhlas či pražského povstání. Jen z úst primátora Svobody, zazněla zmínka o tom, že v Praze bojovali také policisté. To ale není již nic nového. Účast policistů a četníků v květnovém povstání byla zamlčována v době vlády KSČ a je zamlčována i nadále. Policie se asi nikomu nehodí. Stejně tak nebylo novinkou ani to, že žurnalisté opět projevili neúctu a pohrdání k celému pietnímu aktu i jeho účastníků v honbě za možnou senzací. Žurnalisté se opět vetřeli před pamětníky a veterány bojů, takže ti z celého aktu vlastně nic neviděli. Celý pietní akt tak připomínal spíše velké divadlo pro tisk a televizi. Vinu na tom nese především pořadatel, tedy Český rozhlas.

      Jen malá připomínka k boji o Československý rozhlas. 

     Boj o Československý rozhlas nebyl nic živelného. Dobytí a obsazení budovy rozhlasu bylo již delší dobu připravováno odbojovými organizacemi ve spolupráci s pražskou policií. Pražská policie pak celou akci dne 5. května 1945, před polednem, zahájila. Do akce bylo zapojeno i četnictvo a později vládní vojsko. Po volání rozhlasu o pomoc, který volal českou policii, české četnictvo a vládní vojsko, se do bojů zapojila kromě těchto bezpečnostních sborů i řada dobrovolníků z řad civilistů. Pražští policisté rozhlas dobyli a udrželi. Celé pražské povstání bylo řízeno z budovy policie v Bartolomějské ulici. K řízení povstání bylo použito policejních služeben a policejní spojovací soustavy. Dá se říci, že v prvních dnech povstání bojovali zejména policisté a četníci za vydatné pomoci pražských tramvajáků, železničářů, hasičů a příslušníků protivzdušné ochrany. Proč se tedy o policistech a četnících v souvislosti s Květnovým povstáním, ale i odbojem za celé okupace stále mlčí a někdy se tato činnost dokonce i popírá? Proč tak činí i takzvaní nositelé českých bojových tradic – Armáda ČR a Český svaz bojovníků za svobodu? Bohužel mlčí i policie sama, respektive její čelní představitelé. 

      Nebýt Muzea policie a čestných výjimek v řadách policie, asi by nikdo dnes nevěděl, že historie vzniku bezpečnostních sborů se u nás datuje rokem 1785, že policisté a četníci vždy bránili se zbraní v ruce náš národ a naši vlast. Bojové tradice policie zahrnují boj o Československou republiku v letech 1918 a 1919, boj o pohraničí v roce 1938, odbojovou činnost v letech 1939 až 1945, Květnové povstání 1945, boj o československé pohraničí 1945 a 1946, boj s Banderovci v roce 1947 a neozbrojenou obranu Československého rozhlasu v srpnu 1968. Žádná jiná ozbrojená složka, a to ani armáda, nemůže říci, že bránila svou vlast se zbraní v ruce ve všech pro nás krizových okamžicích našich dějin. 

     Možná že toto jsou důvody, proč se dějinná úloha policie zamlčuje. Těch zásluh pro národ a stát má policie asi příliš mnoho. A to nemluvě o každodenním boji se zločinci, kdy jde mnohdy opravdu o život. 

      Jsme policisté a jsme na to hrdí. Máme proč!

                                                       vrch.strážm. ČPS Praha  

                                                            F­rantišek Soukup

                                                         (­vrchní inspektor PČR)

                                                              p­rap. ČPS Praha  

                                                            Zdeněk Kopecký

                                                          (vrchní komisař PCŘ)

     Dne 12. prosince 2012 se Četnická pátrací stanice Praha zúčastnila vernisáže k výstavě „MONARCHIE – Jak se žilo za císaře pána“, konané v Nové budově Národního muzea, Praha I., Vinohradská čp. 1. ČPS Praha na vernisáži vykonala bezpečnostní službu a zejména zajišťovala osobní ochranu jeho C. a K. Apoštolskému Veličenstvu Františku Josefu I. 

     C.K. Policejní ředitelství v Praze poskytlo k výkonu služby dva uniformované strážníky a dva civilní policejní agenty. Policejní orgánové na místě spolupracovali s vojenskou jednotkou C.K. vojenské posádky Praha.

     V rámci bezpečnostní služby bylo zjištěno, že na výstavě jsou ke shlédnutí i fotografie narušující mravopočestnost. Tato část výstavy s necudnými a obscénními fotografiemi byla policejně uzavřena a označena úřední cedulkou s razítkem. Než se však policisté nadáli, byla cedulka odcizena a výstavka opět obležena zhýralý obecenstvem.

      Služba jinak proběhla bez závad, ke spokojenosti panovníka, panovnického domu, úřadu i občanů.

(fotografie z akce jsou vloženy ve fotogalerii)

Dne 3.12.2012 proběhl v Písku, za přítomnosti pana Ladislava Berana, Jaroslava Hrubého a zástupců Četnické pátrací stanice Praha, křest knihy „92. policejní revír se hlásí…“, jejímž autorem je pan  Beran. Jednu z kapitol knihy připravil pan Hrubý, vnuk štábního kapitána Josefa Votruby, který byl velitelem Četnické pátrací stanice Písek. Křtu se zúčastnili jako zástupci Četnické pátrací stanice Praha pan štábní strážmistr Jiří Mikulec s chotí Zdeňkou.

Ve dnech 22. a 23. července 2012 vykonala Četnická pátrací stanice Praha, bezpečnostní službu na železniční trati Bezdružice – Pňovany, zejména pak na četnické stanici a na nádraží v Bezdružicích. Službu konalo 5 četníků, 3 vojáci z 18. ppl. Plzeň, 1 šílený doktor psychiatr, 6 lotrů, 1 jeptiška, 8 žen a dívek. Vše za vydatného přispění potulných muzikantů ze skupiny Švejkbend, dobových průvodčích z klubu VSPHŽ a taneční skupiny ALTEA.

     Tak jako každý rok, konalo se velké vlakové přepadení prvního ranního vlaku v sobotu a v neděli. Po celý den, pak četníci pronásledovali místní i přespolní lumpy a čelili nájezdům lupičských band na nádraží a cestující.

     Služba byla vykonána bez závad a všichni četníci byly velitelem stanice na závěr akce pochváleni před roztopenou lokomotivou.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     Ve dnech 11. a 12. července 2012 vykonala Četnická pátrací stanice Praha, bezpečnostní službu na železniční trati Bezdružice – Pňovany, zejména pak na četnické stanici na nádraží v Bezdružicích. Službu konali 4 četníci, 3 vojáci z 18. ppl. Plzeň, 1 pološílený doktor psychiatr, 5 lotrů, 1 zdravotní sestra 7 žen a dívek. Vše za vydatného přispění potulných muzikantů ze skupiny Švejkbend, dobových průvodčích z klubu VSPHŽ a taneční skupiny ALTEA.

     Kromě každoročních velkých vlakových přepadení, zjevil se na trati i samozvaný lékař – samouk, MUDr. Chocholoušek, společně se zapůjčenou zdravotní sestrou a vlastním pacientem Josefem Vyskočilem. Po oba dny, pak četníci pronásledovali místní i přespolní lumpy a čelili nájezdům lupičských band na nádraží a cestující. Nejvíce je však zaměstnalo pronásledování úchyla Josífka Vyskočilovic, ze kterého se vyklubal pachatel mravnostních deliktů a jeho lékaře Chocholouška, kterého jakožto nefalšovaného blázna neustále tvrdil, že ho pronásledují vzducholodě.

     Služba byla vykonána bez závad a všichni četníci byli velitelem stanice, který se skrýval pod maskou šíleného lékaře, aby tak mohl četníky nenápadně kontrolovat, na závěr akce  pochváleni před roztopenou lokomotivou.

(fotografie z akcí jsou vloženy ve fotogalerii)

     Dne 23. června se Četnická pátrací stanice Praha, zúčastnila dopravně bezpečnostní akce v obci Bašnice, politický okres Hořice.

     Konání akce bylo nařízeno Okresním úřadem v Hořicích u příležitosti konání závodů motorových vozidel, motocyklů a jiných silostrojů.  ČPS Praha zde vykonala službu společně s místním četnictvem z četnické stanice v Hořicích.

     V rámci dopravně bezpečnostní akce, byly četníci zaučeni zkušeným policistou z Policejního ředitelství v Praze, kterak prováděti dopravně bezpečnostních akcí. Akce byla zaměřena na dodržování silničních zákon a nařízení, jakož i na pátrání po hledaných osobách a zločincích.

      Během akce bylo uděleno několik Trestních příkazů ve výši 5,–Kč a několik napomenutí. Akce způsobila v obci takové pozdvižení, že téměř všichni obyvatelé i s příbuznými z okolních obcí, přišli se podívat na práci četnictva a policie. Zejména si hlídka získala sympatie u místních děvčat.

    Služba proběhla bez závad, ke spokojenosti přítomných bezpečnostních orgánů, Okresního úřadu i místních občanů.

 (fotografie z akce jsou vloženy ve fotogalerii)

Dne 23.6.2012 vykonali na hřbitově v Příbrami veteráni policie ČR z Příbrami a členové Četnické pátrací stanice Praha pietní akt u hrobu četnického strážmistra Stanislava Haranta. Tento četnický strážmistr byl zabit dne 14.6.1919 ve věku nedožitých 28 let nedaleko Kunratic u Prahy (dnes Praha 4). Muž, který byl strážmistrem zjištěn bez dokladů totožnosti v oblasti dnešní ulice K Zeleným domkům, byl vyzván strážmistrem, aby jej následoval  na četnickou stanici v Kunraticích. Při cestě na četnickou stanici strážmistra omráčil holí a poté mu odebral bodák od karabiny a tímto bodákem jej ubodal. Zločinec byl vypátrán po pěti letech od spáchání této vraždy. Četnický strážmistr Harant byl první obětí z řad četnictva po vzniku samostatné Československé republiky. Čest jeho památce.

(fotografie z pietního aktu jsou vloženy ve fotogalerii)

     Dne 19. května 2012 vykonala Četnická pátrací stanice Praha, bezpečnostní službu na VI. Srazu historických vozidel Autoklubu České republiky, který byl pořádán u příležitosti 105 let založení automobilky Praga. Akce se uskutečnila v ulici Opletalova, Praha 1, před sídlem Autoklubu ČR. 

     ČPS Praha dodala k zajištění služby dva dopravní strážníky na bicyklech, jednoho strážníka na řízení dopravy v tzv. sudu, dva četníky pro dohled nad veřejným pořádkem, jednoho policejního radu, jednoho policejního inspektora a jednoho lumpa, který neustále něco kradl, dokonce i bicykly strážníků. Krásnější část pátračky pak byla tvořena našimi ženami a dítky, včetně toho nejmenšího v dobovém kočárku.

     Srazu se zúčastnilo mnoho krásných vozidel a motocyklů značky Praga, včetně vozidel jiných značek. Pro nás pak byl perlou motocykl Praga s přívěsným vozíkem, řízený dobovým strážníkem. Tento motocykl jezdil za 1. republiky u policie v Praze.

(fotografie z akce jsou vloženy ve fotogalerii)

     Dne 12. května 2012 se Četnická pátrací stanice Praha, zúčastnila soutěže hasičských veteránů v obci Bašnice, politický okres Hořice. Soutěže se zúčastnilo několik ručních hasičských stříkaček, pamatujících ještě Rakousko-Uherské mocnářství. 

     V rámci krásného leč trochu deštivého dne, předvedla ČPS Praha ukázku zákroku proti dvojici lupičů. Lupiči přepadli na statku statkářku, ukradli jí slepici a naspořené peníze. Státek následně zapálili. Statkář, který se vracel z nedaleké hospody přivolal místní hasiče a dým který stoupal z hořícího statku zase četnickou hlídku. Statkář, když dorazil ke statku, se zhroutil. Četníci poskytli statkářce ošetření a statkáře, který byl v šoku, dali blíže ohni, aby se zahřál a šok ustoupil. Samozřejmě ho k ohni otočili zády, aby se na hořící statek nedíval. Místní hasiči po té dokonali dílo zkázy, statek shořel do mrtě. Bohužel byl pojištěn u právě krachující Kampeličky. Po ohledání místa činu, se četníci pustili po horké stopě a po krátké přestřelce dopadli oba lupiče. Po zadržení se četníci s lupiči i s odcizenými věcmi vyfotografovali, jak bývalo zvykem. 

     Krásný den byl zakončen závody na koloběžkách, ve kterém se utkali nejen zúčastněné hasičské sbory, ale i četníci se statkářem a lumpem. Před tím však ještě vykonali u závodníků dechovou zkoušku na alkohol. Po závodě už raději ne. Po té, co statkář zaspal na startu a lump nezvládl pití piva na čas, četníci jako vždy slavně zvítězili. 

     Služba proběhla bez závad, ke spokojenosti všech přítomných.

(fotografie z akce jsou vloženy ve fotogalerii)